Dialog mezi zástupci různých náboženství probíhá v ČR nepřetržitě už od první poloviny 90. let 20. století. V naprosté většině případů se jej účastní i muslimové.
Zamyšlení nad mezináboženským dialogem
Mezináboženská setkávání považujeme za přínosná nejen pro posluchače, ale i pro aktivní účastníky dialogu. Umožňují poznávat jiné lidi, seznámit se s jejich vírou a korigovat některé zkreslené názory. Dalším smyslem dialogu je ukázat společně sdílené duchovní a mravní hodnoty ostatním lidem v naší povětšině ateistické společnosti. Ukázat jí, že si dokážeme sednout za jeden stůl a že vztahy mezi náboženstvími mohou a mají být korektní a bez nenávisti.
K dialogu jsou zapotřebí některé elementární předpoklady, jako je respekt a tolerance, schopnost naslouchat, neurážet víru ani objekt uctívání druhého atd. Toto vše přikazuje Korán.
Mezináboženská setkávání mohou mít celou řadu podob a cílů. Jejich výstupem mohou být společná prohlášení k aktuálnímu dění. Mohou to být společné diskuze nebo panely na zvolené téma. Mohou to být i neformální posezení. Stále platí, že velká část naší společnosti má o náboženstvích jen mlhavou nebo velmi zkreslenou představu. Jinými slovy jde také o to odbourat zažité předsudky, které často způsobují nepochopení, obavy nebo dokonce otevřeně nepřátelský přístup a démonizaci některého náboženství.
Věřící lidé tvoří velkou většinu obyvatel naší planety, jen křesťané a muslimové tvoří dohromady více než polovinu světové populace. Bez dobrého soužití mezi těmito dvěma velkými skupinami nemůže ve světě dlouhodobě existovat smysluplný a spravedlivý mír. Základy pro respekt a porozumění mezi nimi existují. Jsou součástí samotných principů obou náboženství: láska k Bohu a respekt k bližnímu. Tyto principy nalézáme znovu a znovu v posvátných textech islámu a křesťanství. Jednota Boha, nezbytnost lásky k Němu a nezbytnost lásky k bližnímu jsou tak styčnými body mezi islámem a křesťanstvím.
Několik příkladů: O jednotě a jedinečnosti Boha hovoří Bůh v Koránu takto: Rci: „On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.“ (al-Ichlás, 112: 1-4) O potřebě lásky k Bohu je např. tento verš: Vzpomínej tedy jména Pána svého a oddej se Mu oddaně! (73: 8) O nezbytnosti respektu a lásky k bližnímu pravil prorok Muhammad, mír s ním: „Věřící by měl dělat jiným lidem jen to, co si přeje, aby bylo jemu samotnému činěno.“
V Novém zákoně Ježíš, mír s ním, pravil: „První je toto: „Slyš Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;, miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!“ Druhé je toto: „Miluj svého bližního jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není.“ (Marek 12: 29-31)
