Datum: 4. 8. 2023 (17. muharram 1445 H)
Mešita v Praze
Důležitá fakta o pozemském životě
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
To, co otevírá hruď, co uklidňuje duši a odhání starosti od muslima v tomto životě, je poznání pravdy o pozemském životě. A právě toto poznání o našem životě upevní naše sepjetí s Alláhem a znásobí víru v každém z nás. Řekněme si teď několik skutečností o pozemském životě, na které bychom neměli zapomínat.
První skutečnost:
Naše existence na této zemi je splněním Alláhova slibu, když řekl (ve významu): „Hle, Pán tvůj k andělům pravil: „Umístím na zemi náměstka!“ I řekli: „Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?“Pravil: „Já věru znám to, co vy neznáte!“ A tak Alláh připravil a přizpůsobil tuto zemi pro život člověka, aby mohl splnit tento slib. Alláh pravil: „A umístili jsme vás na zemi a připravili jsme pro vás na ní obživu – a jak málo jste vy vděční!“
Druhá skutečnost:
Druhou skutečností je moudrost vycházející z naší existence v tomto pozemském životě, a tou je uctívání Alláha. Alláh pravil: „A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali.“ A určitě si všimneme během svého pobytu mezi nevěřícími, že tato skutečnost jim chybí a následkem toho cítí velkou prázdnotu ve svém životě. Nemají žádný duchovní cíl a jejich sepjetí s pozemským životem představuje následování jejich vášní a zábavy, které jsou povrchní a pomíjivé. Ale muslim musí mít vždy v mysli tu skutečnost, že uctívání našeho Stvořitele nesmí chybět v jeho činech, postojích, výrocích, chování a rozhodování.
Třetí skutečnost:
Neexistuje žádná překážka či zákaz, aby si muslim užíval krás pozemského života, ale v rámci toho, co Alláh povolil. A není to nic špatného, jelikož sám Alláh pravil: Rci: „Kdo zakázal šaty ozdobné, jež Alláh seslal služebníkům Svým podobně jako výtečné věci pro obživu?“ Odpověz: „Toto je dáno na dobu života pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně čisté v Den zmrtvýchvstání.“ A takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid vědoucí.“
Je ale velmi důležité, aby každý muslim věděl, že krás pozemského života je málo a jsou pomíjivé, kdežto krása a dobroty toho posmrtného jsou stálé a nekončící. Alláh Nejvyšší pravil: Rci: „Užívání na tomto světě je jen nepatrné, zatímco Onen svět je daleko lepší pro toho, jenž je bohabojný – a nebudete ošizeni ani o slupku pecky datlové!“ A tato skutečnost ukazuje muslimovi, jak důležitá je pro blaho posmrtného života poslušnost a pokora vůči Alláhovi a konání dobrých skutků. Posmrtný život nemá konce, a proto mu znalý muslim dává přednost před blahem života pozemského. Alláh pravil: „Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Alláha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají.“ Tudíž muslim má za povinnost vyváženě si užívat toho, co mu Alláh povolil v pozemském životě a zároveň zvýšit úsilí v plnění náboženských povinností a konání dobrých skutků, aby mohl dosáhnout stálého blaha v životě posmrtném. Alláh ve stejném smyslu pravil: „Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Alláha je útočiště nejkrásnější. Rci: „Mám vás zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož jsou bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení Alláhovo. A Alláh jasně zří služebníky Své.“
Čtvrtá skutečnost:
Náš pozemský život je pouhou přechodnou zastávkou k lepšímu a trvalejšímu životu po smrti. A proto je velmi nebezpečné, aby se muslim soustředil pouze na život pozemský a stal se jeho otrokem a zapomněl na to, co ho čeká po smrti. Alláh Nejvyšší pravil: „Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní, ti za to, co si vysloužili, útočiště své budou mít v Ohni.“ Proto Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) často vyslovoval prosbu: „Alláhu, k tobě se obracím s prosbou, abys pozemský život nečinil naší největší starostí a naším největším cílem.“ V sunnách Ibn Mádži a Ibn Hibbána podle vyprávění Zajda bin Thábita (nechť je s ním Alláh spokojen), Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Ten, jehož starostí byl život pozemský, Alláh jeho záležitosti rozprášil a učinil chudobu v jeho očích a ze života dostane pouze to, co je mu souzeno. A ten, jehož hlavním cílem je život posmrtný, Alláh mu jeho záležitosti shromáždil a učinil bohatství v jeho srdci a život pozemský se mu pokořil i přes svou nevoli.“
Pátá skutečnost:
Náš život na zemi je krátký a brzy ho opustíme. Jediná věc, která nám bude z našeho života užitečná, jsou naše dobré skutky. Alláh pravil: „Země bude místem pobytu vašeho a užívání dočasného!“ A život, který člověk prožije, se ukáže v Den zmrtvýchvstání jako pouhá hodina pozemského času, či jeden den nebo část dne. A Alláh také pravil: „A pak se Alláh otáže: „Jaký počet let jste na zemi setrvali?“ Odpovědí: „Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!“ I odpoví: „Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli!“
Proto milí bratři a sestry, je třeba, abychom zaměstnali svou mysl poslušností k Alláhovi a takovými skutky, které povedou k dosažení blaha v životě posmrtném. A abychom byli obezřetní před užíváním a marnostmi pozemského života.
Prosíme Alláha, aby nás toho uchránil a aby sňal z našich srdcí lásku k životu pozemskému a vtiskl do nich lásku k životu posmrtnému, jelikož On je nablízku a naši prosbu vyslyší.
