Páteční kázání 30. 10. 2026 (19. džumáda l-úlá 1448 h)
Pozitivní věřící – koná dobro a zanechává po sobě dobrý odkaz
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Jedním z největších Alláhových darů je to, že dal Svému služebníkovi živé srdce, které cítí bolest druhých, snaží se naplňovat jejich potřeby a kdekoli se objeví, zanechá po sobě dobrou stopu. Opravdový muslim totiž nežije pouze pro sebe, ale uvědomuje si, že jeho život mu byl svěřen do opatrování a že k dokonalosti jeho víry patří to, aby byl zdrojem dobra a milosrdenství pro své okolí. Pozitivní přístup v islámu není pouhou činností či aktivitou, nýbrž je výsledkem upřímné víry, která se projevuje dobrými mravy a iniciativou k vykonávání dobrých skutků. Může to být laskavé slovo, které potěší člověka, pomoc potřebnému, smíření znesvářených stran nebo odpuštění, když je to v našich silách. Negativní přístup znamená, když člověk vidí něco dobrého, nebo je schopen něco dobrého vykonat, ale přesto se tomu vyhýbá, nebo se spokojí s tím, že si stěžuje, aniž by se snažil o nápravu. Všemohoucí Alláh praví: „Pán tvůj pak není takový, aby zničil města ona nespravedlivě, zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.“ (11:117) Věřící se totiž nespokojí pouze s vlastní ctností, ale snaží se napravovat vše, co je v jeho silách, s moudrostí, milosrdenstvím a upřímností.
Svatý Korán nám dal ty nejkrásnější příklady toho, jak se aktivně zapojovat do konání dobra. Všemohoucí Alláh praví: „I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: ‚Lide můj, následujte vyslance Alláhovy…“ (36:20) Jeho víra ho vedla k tomu, aby radil svému lidu navzdory velké vzdálenosti, a jeho srdce zůstalo plné soucitu, takže jim i po tom, co od nich zažil, přál, aby nalezli správnou cestu. Z příběhu o mravenci, který varoval svůj lid před armádou Šalamouna – alajhi as-salám – a o dudkovi, který přinesl zprávu o Sabejcích, se učíme, že odpovědnost nesouvisí s postavením ani mocí a že i malý skutek může být požehnán Alláhem a stát se příčinou velkého dobra. Naším největším vzorem v milosrdenství a pozitivním přístupu je Posel Alláha – salla lláhu alajhi wa sallam – kterého ani tvrdost lidí neodradila od naděje, že je přivede na správnou cestu. Když mu v Tá’ifu ubližovali ještě více a bylo mu navrhováno, aby na ty, kteří mu ublížili, svalil celé království hor, řekl: „Ba naopak doufám, že Alláh z jejich lůna vyvede ty, kteří uctívají pouze Alláha a nepřidružují k Němu nic jiného.“ (všichni se na něm shodují) Tak nás naučil, abychom na urážky reagovali moudrostí a neztráceli naději, ať už jsou zkoušky jakkoli těžké.
Milí bratři a sestry, skutečný pozitivní přístup začíná u těch, kteří jsou nám nejblíže – v našich domovech, rodinách a mezi sousedy – a poté se rozšiřuje na celou společnost. Nesluší se, abychom mluvili o milosrdenství, když se chováme krutě ke svým blízkým, ani vyzývat k dobrým mravům, když se chováme špatně k ostatním. Muslim, který žije ve společnosti, kde se setkávají různá náboženství a kultury, může svědčit o kráse islámu svou poctivostí, upřímností, úctou k lidem a spoluprací s nimi ve prospěch všech. Islám nás totiž nevyzývá k izolaci od lidí, ale k tomu, abychom k nim byli laskaví, a zároveň zůstali věrní své víře a hodnotám. Alláh nám doširoka otevřel brány dobra. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Každý dobrý skutek je dobročinným darem.“ (podle al-Buchárího a Muslima) Dobročinnost totiž neznamená jen peníze, ale může to být i úsměv, útěcha, pomoc staršímu člověku nebo slovo, které povzbudí člověka, kterého tíží starosti. Ba co víc, zdržet se ubližování druhým patří k nejvýznamnějším projevům dobročinnosti. Nepohrdejte tedy žádným dobrým skutkem a nečekejte na velké příležitosti, neboť skutek, který Alláha potěší, může být blíž, než si dokážete představit. Zamysleme se nad slovy Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Pokud nastane Hodina a někdo z vás bude mít v ruce sazenici, a bude-li schopen ji zasadit, nechť ji zasadí.“ (podle Ahmada) Je to velkolepé prorocké poselství o práci a naději i v těch nejtěžších chvílích. Proto konej dobro, i když neuvidíš jeho plody, a chovej se k lidem laskavě, i když neočekávají tvou laskavost, a konej pro Alláha, i když nikdo neví, co jsi vykonal, neboť to, co je pro Alláha, u Něj nepřijde nazmar.
Drazí bratři a sestry, naše dny ubíhají, náš život pomalu končí a z tohoto světa nám nezůstane nic jiného než to dobro, které jsme vykonali. Ať se tedy každý z nás zeptá sám sebe: Přispěl jsem k něčímu štěstí? Ulevil jsem někomu od bolesti, urovnal jsem spor nebo vnesl naději do zoufalého srdce? Hodnota člověka nespočívá v tom, co vlastní, ani v tom, co o něm říkají ostatní, ale ve víře, kterou nosí v srdci, a v dobrém vlivu, který zanechávají jeho činy. Ať je tedy naším heslem slovo Všemohoucího Alláha, které pronesl ústy svého proroka Šu’ajba – alajhi as-salám: „… já pouze chci, abyste se polepšili, pokud jsem toho schopen, a úspěch můj jen od Alláha závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím.“ (11:88)
Prosíme Alláha, aby nám dal soucitná srdce a skutky vykonávané výhradně pro Jeho slávu, aby z nás učinil nositele dobra, aby nám dopřál pomáhat lidem a šířit lásku a mír a aby nám na Onom světě dopřál Svou spokojenost a Ráj. Ámín, ó Pane všech světů.
