Páteční kázání 18. 4. 2025 (20. šawwál 1446 h)
Poslušnost je klíčem ke štěstí
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Všemohoucí Alláh praví: „… a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Alláha – jak jinak než vzpomínkou na Alláha se mohou srdce uklidnit?“ (13:28) A také: „… a ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali; těm dostane se blaženosti a překrásného místa pobytu.“ (13:29) Thaubána tradoval, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Člověk bude připraven o obživu za hřích, který spáchá.“
Cesta ke štěstí, blaženosti a klidu je cesta Alláhova, je to cesta poslušnosti a dodržování pravidel Koránu, poslušností se dosáhne uspokojení a uspokojení je základem štěstí, se štěstím přichází požehnání, požehnání ve všem – v obživě, v délce věku, v dětech, v manželce a v úplně všem. Toto je potvrzeno v Koránu, kde Alláh praví: „Neprodávejte úmluvu Alláhovu za cenu nízkou, vždyť věru to, co u Alláha máte, je pro vás lepší – vědoucí jste-li! Cokoli nyní u vás je, pomine, však cokoliv u Alláha je, věčně zůstane. A My věru odměníme ty, kdož trpěliví byli, podle toho nejlepšího, co vykonali. Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.“ (16:96-97) Ahmad ibn Hanbal vyprávěl, že slyšel Wahba, jak řekl, že Alláh pravil k Izraelitům mimo jiné: „Když jsou Mě (lidé) poslušni, jsem uspokojen, když jsem uspokojen, dám požehnání, mé požehnání je nekonečné. Když Mě (lidé) neuposlechnou, rozzlobím se, když se rozzlobím, prokleji a má kletba sahá až do sedmého kolene.“
Služebníci Alláhovi,
zamyslete se nad slovy Ibn Abbáse – radija lláhu anhu – ve kterých hovoří o tom, jaké ovoce sklidí ti, kdo jsou poslušni, za své dobré skutky. Ibn Abbás – radija lláhu anhumá – řekl: „Dobrý skutek se projeví jako světlo ve tváři, prozáří srdce, rozšíří zdroje obživy, posílí tělo a zaseje lásku do srdcí lidí. Špatný skutek je jako šmouha ve tváři, temnota v srdci, slabost těla, nedostatek obživy a zloba v srdcích lidí.“ Všemohoucí Alláh praví: „Zdaž ten, jenž mrtev byl a jehož jsme oživili a jemuž jsme světlo dali, aby s ním kráčel mezi lidmi, je roven tomu, kdo v temnotách dlí, z nichž východiska není? A takto bylo zkrášleno nevěřícím to, co prováděli.“ (6:122) Kdo hledáte štěstí u svých manželek, dětí, ve své práci, úspěch v životě na tomto světě, kdo chcete, aby vaše názory a volby byly správné, pak následujte tuto cestu. To, co hledáte, je v bohabojnosti, poslušnosti, konání dobrých skutků, přibližování se k Alláhovi a vyvarování se všeho, co by ho mohlo rozhněvat. Al-Buchárí tradoval podle Hurajry, který vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl (slova Alláha): „Pokud se někdo chová nepřátelsky k Mému příteli, vyhlásím mu válku. Nikdo se ke Mně nepřiblíží s ničím, co by mi bylo milejší, než tím, co jsem předepsal. Jestliže se ke Mně Můj služebník bude stále přibližovat s dobrovolnými činy, budu ho milovat, a když ho budu milovat, budu jeho sluchem, kterým slyší, jeho zrakem, kterým vidí, jeho rukou, kterou uchopí, a nohou, kterou kráčí. Když Mě bude prosit, vyslyším ho, když Mě požádá o pomoc, pomůžu mu. Neváhám s ničím, co dělám, tolik, jako váhám s tím, zda si vzít duši věřícího, který nemá rád smrt, protože ho nerad zarmucuji.“
Kdo jde špatnou cestou a myslí si, že štěstí dosáhne hromaděním majetku, a proto podvádí a švindluje kvůli majetku a velkému zisku a jménem obchodu je bezohledný k chudým a slabým, kdo si myslí, že cesta ke štěstí vede skrze moc a společenské postavení, a říká, že politika je klam a podvod, a kvůli tomu lže, podvádí a falšuje a falešně obviňuje, kdo si myslí, že štěstí spočívá v jídle a pití, ženách a slastech, ten jde po špatné cestě a je zřejmé, že bloudí. Štěstí znamená nakrmit hladového, obléknout nahého, podat lék nemocnému, zmírnit bolest trpícímu, zbavit starostí a smutku toho, kdo má starosti. Toto je pravé štěstí. Abú Hurajra vyprávěl o člověku, který si Prorokovi stěžoval na své tvrdé srdce a Prorok mu odpověděl: „Chceš-li změkčit své srdce, nakrm chudáka a pohlaď sirotka.“ Takové věci změkčují srdce. Potřebujeme, abychom své povědomí o Alláhovi a pak také poslušnost vůči Němu pevně ukotvili ve svých srdcích, aby se postupně rozvíjelo, až se stane největší součástí citů. Láska k Němu se stane tím, co máme vůbec nejraději, obavy z Něj budou ty největší, které máme. Imám Muslim tradoval hadís podle al-Abbáse ibn Abd al-Muttaliba, který vyprávěl, že slyšel Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – jak řekl: „Chuť víry okusí ten, kdo se spokojí s Alláhem jako svým pánem, s islámem jako svým náboženstvím a Muhammadem jako svým prorokem.“
