Datum: 20. 1. 2023 (27. džumádá l-áchira 1444 h)
dr. Usama al-Deiri, Mešita v Praze
Napomáhání od strastí
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Islám je náboženstvím milosrdenství, je to náboženství, které zlepšuje situaci lidí na tomto i na Onom světě, aby se dostali do Ráje. Všemohoucí Alláh praví: „Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milostivého, slitovného.“ (2:163) Náš Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – je milosrdenstvím darovaným, Všemohoucí Alláh ho seslal jako milosrdenství pro lidstvo veškeré. Všemohoucí Alláh praví: „A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.“ (21:107) Proto se v důsledku víry ve Všemohoucího Alláha, v jeho vznešeného Posla – salla lláhu alajhi wa sallam, milosrdenství jako vlastnost zřetelně ukazuje na věřících, kteří nachází útěchu v mravních zásadách svého Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – až se tato vznešená vlastnost stává pevně ukotvenou zásadou islámské společnosti. Jejím prostřednictvím se posilují vztahy bratrství mezi lidmi a společnost se stává harmonickou, vládne v ní atmosféra vzájemně projevovaného milosrdenství, soucitu, přátelství a optimismu. Proto islám vyzývá k tomu, abychom zjišťovali potřeby druhých, ptali se po tom, jak se mají, abychom uklidnili ty, kdo mají starosti, utěšili ty, kdo se trápí. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo zbaví věřícího trápení na tomto světě, toho Alláh zbaví trápení v Soudný den. Kdo ulehčí tomu, kdo má těžkosti, tomu Alláh ulehčí na tomto i na Onom světě. Kdo skryje chybu muslima, Alláh skryje jeho chybu na tomto i na Onom světě. Alláh pomáhá služebníkovi, pokud služebník pomáhá svému bratru.“ Muslimové jsou ve společnosti jako jeden muž. Vzájemný soucit a milosrdenství jednotlivých členů společnosti je odrazem a ztělesněním ducha lásky a spolupráce, kterou nám přikazuje islám. Všemohoucí Alláh praví: „Věřící jsou si přece bratry.“ (49:10)
Odměna od Všemohoucího Alláh za pomoc od trápení je nepochybně veliká. Když muslim dělá, co se sluší a patří pro své bratry ve víře, opouští svou sobeckost, chamtivost výměnou za lásku k dobru a konání dobrého pro druhé. Stává se božím člověkem, kterého miluje Všemohoucí Alláh a Jeho vznešený Posel – salla lláhu alajhi wa sallam. Díky tomu, že realizuje tuto velkou božskou věc, uvádí do praxe jeden z projevů podílení se na dobru, laskavosti a bohabojnosti, na kterém je postaven život. Všemohoucí Alláh praví: „… Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Alláh je přísný v trestání svém.“ (5:2) Al-Qurtubí k tomu říká: „Toto platí pro všechny, aby spolupracovali a vzájemně si pomáhali k dobru a bohabojnosti. Tedy aby jeden druhému pomáhal.“ Díky této spolupráci bohatý pocítí teplo a duchovní klid plynoucí z víry a vcítí se do situace chudých a jejich potřeb. Chudý pocítí teplo společnosti, která se ho nezříká, neponechává ho napospas, aby zápasil se svým těžkým životem. Díky tomu cítí, že je milovaný a má svou důstojnost, že je důležitým prvkem společnosti. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Jeden věřící je druhému věřícímu oporou.“ Také řekl (salla lláhu alajhi wa sallam): „Věřící jsou ve své vzájemné náklonnosti, milosrdenství a soucitu jako tělo. Onemocní-li jedna jeho část, začne celé tělo trpět nespavostí a horečkou.“
Je nepochybné, že muslim, který dělá pro lidi, co se sluší a patří, utěšuje je, odstraňuje překážky na jejich cestě, pomáhá jim od trápení, může zabránit spáchání zločinu nebo zničení rodiny, hádkám a sporům, ba dokonce se stává strůjcem pocitu štěstí v srdcích ostatních a to laskavým slovem, které utěší, nebo dobročinným darem, který pomůže v nouzi, anebo činem, díky kterému člověk získá pocit bratrství a podpory. Proto je odměna od Všemohoucího Alláha za konání toho, co je třeba, konání dobra a za dobročinnost ve společnosti veliká a odrazí se na tom, kdo takto koná, na tomto i na Onom světě. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Když se usměješ na svého bratra ve víře, je to dobročinný dar. Přikazuješ-li vhodné a zakazuješ-li zavrženíhodné, je to dobročinný dar. Vedeš-li člověka správnou cestou tam, kde by mohl zbloudit, je to dobročinný dar. Propůjčíš-li svůj zrak slabozrakému člověku, je to dobročinný dar. Odstraníš-li kámen, trn nebo kost z cesty, je to dobročinný dar. Když ze svého odliješ vodu svému bratrovi, je to dobročinný dar.“
Odměnou za pomoc od strastí a konání toho, co je vhodné, na tomto světě pro toho, kdo takto koná a snaží se pomáhat lidem, je to, že je posilována jeho bohabojnost a láska k Všemohoucímu Alláhovi. Díky tomuto úsilí dosahuje stupně služebníků, kteří nikdy nepřestávají uctívat Alláha. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdo pomáhá vdově či člověku v nouzi, je jako člověk, který se neustále modlí a nepřestává, a jako ten, kdo se postí a nikdy nepřeruší půst.“
Láska k člověku, který koná, co je třeba, je v srdcích lidí stále větší. Stoupá v jejich očích. Stoupá jeho hodnota. Proto se mu od lidí dostane pomoci a podpory, když ji bude potřebovat.
Usilování o konání dobrého a dávání, pomoc od strastí vedou k pokroku a dostatku. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Každý den, když se lidé vzbudí, sestoupí dva andělé a jeden z nich řekne: ‚Ó Alláhu, dej tomu, kdo dává, co mu to vynahradí.‘ Druhý řekne: ‚Ó Alláhu, zatrať toho, kdo nedává.‘“
Tato náhrada může být v podobě toho, že jeho rodina a děti budou dobří, nebo mu bude požehnáno v délce života a současně mu bude dopřáno úspěchu v práci, nebo bude veden správnou cestou a bude úspěšný v konání dobra, nebo bude mít srdce otevřené a bude mít klid a pokoj v duši.
Všemohoucí Alláh praví: „Žádná duše neví, co z radostí skryto je pro ně odměnou za skutky jejich.“ (32:17)
