V Koránu Bůh Nejvyšší povzbuzuje muslimy k vyslání následující výzvy ke křesťanům a židům (lidu Knihy):
Rci: „Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha!“ Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: „Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!“ (Rod Imránův, 3: 64)
Slova: „Nebudeme k Němu nic přidružovat“ se vztahují k jednotě Boha, a slova nebudeme sloužit nikomu, leč Bohu se vztahují k naprosté oddanosti Bohu.
Více jak 100 muslimských teologů a představitelů před pár lety napsalo dopis křesťanským představitelům a vyzvalo je k budování vztahů mezi muslimy a křesťany. Mezi hlavními adresáty byl i papež Benedikt XVI. Autoři textu deklarovali, že „muslimové a islám nejsou proti křesťanům a křesťanství“. V dopise se také poukazuje na to, že vztahy mezi muslimy a křesťany mají globální dopad na celou lidskou civilizaci a je proto nutné budovat mezi nimi porozumění. Muslimští teologové v dopisu poukázali na skutečnost, že Bůh muslimů a Bůh křesťanů je stejný, jediný Bůh a že obě náboženství mají usilovat o mír a přátelské vztahy mezi lidmi. Autoři dopisu jsou přesvědčeni, že budování dobrých vztahů mezi muslimy a křesťany povede k omezení extremizmu na obou stranách.
V roce 2019 byl v Abu Dhabi zveřejněn dokument „O bratrství mezi lidmi, k pokojnému soužití ve světě“, který podepsal papež František a hlavní imám univerzity Al Azhar v Káhiře Ahmad at-Tajjib. Dokument pojmenovává hlavní problémy současného světa, nastiňuje východiska a apeluje na dodržování lidských práv, na dialog, porozumění, ochranu náboženských míst, vyzývá k boji proti slepému extremismu a podobně. Oba signatáři vyzývají ke studiu a k šíření tohoto dokumentu a k jeho předávání vlivným osobnostem celého světa.
Nemyslíme si, že se podaří jako mávnutím kouzelného proutku vytvořit harmonii mezi náboženstvími. Čím bychom však měli začít, je aktivní snaha odbourat averzi a nedůvěru k lidem odlišné víry, která bohužel u mnohých stále existuje. Roli v ní hraje neznalost principů své vlastní víry a toho, jak by se měl člověk podle ní chovat, neznalost těch druhých a v neposlední řadě i přehánění až extrémismus. Následky mohou být až tragické, protože kvůli tomu na různých místech světa stále umírají nevinní lidé. Důvody jsou často nepochopitelné a nelze je nijak omluvit, a tím méně mohou mít nějaké náboženské ospravedlnění. V mnoha případech různého sektářského násilí je velmi pravděpodobné, že je vyvoláno někým, kdo má zájem na znesváření různých náboženských skupin. Jiným příkladem násilí v dnešním světě, které bývá neprávem označováno za náboženské, je reakce na okupaci nebo vměšování do vnitřních záležitostí některého státu. V tomto případě rovněž nelze hovořit o násilí vyplývajícím z náboženské odlišnosti. V každém případě může poznání svých vlastních principů a dialog s druhými významně přispět na cestě k pokojnému soužití.
Konflikty mezi skupinami se často vyhrocují v době nedostatku a bídy. Když je relativní dostatek, lidé bývají většinou spokojení. V době krize se však někteří snaží hledat viníky kolem sebe a není daleko k atakům na skupiny odlišné národnostně a nábožensky. Neměli bychom tedy zapomínat ani na pomoc potřebným bez ohledu na jejich náboženské vyznání.
Měli bychom mít na paměti, že náš praotec Adam je jeden, že všichni pocházíme z jednoho páru a není zde žádného místa pro rasovou nenávist. Stejně tak žádné náboženství neučí nenávist k druhým, ale naopak vede k respektu k nim.
